BLOG Moniky White: Designérské trendy z Milána, města s nenápadným půvabem buržoazie

Monika White vás provede Milánem, který je její velkou inspirací zejména v době konání největší přehlídky designu: Salone del Mobile. Kromě tipů, kam se podívat nejen během přehlídky, se dozvíte, kde a jak se stravují Miláňané. A samozřejmě nechybí tipy na trendy, které nás budou v interiérovém designu provázet v následujících letech.

Milán nemá mnoho notoricky známých atrakcí, takže zatím uniká masovému turismu známému z Benátek či Prahy. Spolu s jeho autentičností mě toto město okouzluje svojí vášní pro design, módu a architekturu, která zde má hluboké kořeny a prolíná se celým jeho životem. Na letošní přehlídce designu Salone del Mobile jsem se zaměřila na její část mimo výstaviště, tzv. Fuorisalone (fuori = venku), která mi umožnila projít celé město a dostat se do míst, která jsou běžně nepřístupná.

Jak objevit nenápadný půvab Milána

Díky Fuorisalone máte najednou přístup do milánských domů, zahrad a celkově míst, kam byste se jako turisté nikdy nedostali. Milán má, řečeno s Buñuelem, nenápadný půvab buržoazie: nic není evidentní na první pohled, je třeba pátrat, snažit se dostat dovnitř; do starých domů a paláců, abyste esenci města pochopili. Narazíte zde na velkolepé vnitřní zahrady, půvabná patia a zajímavé industriální budovy. Květiny jsou absolutně všude. Terasy, balkony i střechy jsou doslova obležené zelení, Miláňané jsou mistři městských mini zahrad. Nicméně hlavním cílem mé cesty, stejně tak jako statisíců dalších návštěvníků z celého světa, bylo nasát trendy designu a inspiraci…

Trend č. 1: Návrat do 70. let

V galerii Nilufar se bavím s talentovaným umělcem, tvůrcem jednoho z vystavovaných objektů. Jeho komentář o současných trendech je trefný: Lidé mají obecně strach z budoucnosti, a proto se chtějí vracet do období, kdy vše bylo v pořádku. Takovým obdobím jsou pro ně 70. léta, která představovala silnou futuristickou vizi. Retro vlna se projevuje v barevnosti, tvarech, reedici ikonických kusů nebo obnoveném prodeji slavných originálů. Dalším trendem, který reaguje na určitou obavu z budoucnosti, je nutnost změny vnímání nekonečného konzumu, která vede k trvale udržitelnému přístupu a recyklaci.

Nilufar – reference pro milovníky retra

Prodej originálního nábytku a doplňků z 60., 70. a 80. let, to je specializace milánské galerie Nilufar. Moc se mi zde líbily obrovské průhledné plastové koule, které byly slavné již v 70. létech. Vyplatí se sem zajít i mimo milánský veletrh.

Norský design 70. let opět na scéně

I seveřané ví, že reminiscence v designu je in – norská značka Varier vsadila na návrat do 70. let a začala znovu vyrábět ikonické křeslo Ekstrem, které svými futuristickými tvary a zajímavými barvami je nejen ozdobou interiérů, ale je neskutečně pohodlné. V duchu uvažuji o žluté variantě – ne pro klienty, ale pro sebe!

70 let Kartellu v Palazzo Reale

Další skvělou výstavu plnou designových protikladů je „The Art Side of Kartell“. Jde spíše o cestu napříč patnácti pokoji plnými nejen ikonických kusů této značky zakládající si na sepětí designu s uměním, ale i vintage exponáty a soukromými uměleckými díly. Vše v nádherných historických interiérech Palazzo Reale. Také u Kartellu je v aktuální kolekci cítit silný vliv 70. let.

70. léta též svým designem propagují holandští pols potten, které jsem kdysi objevila v Paříži a mám ráda jejich kreativní přístup k designu již několik let. Tento rok dostala značka pols potten skvělou příležitost – objevili se ve výloze známého obchodního domu Rinascente, který je hned na centrálním náměstí, vedle katedrály Duomo. Jeho výlohy jsou ostře sledované všemi, které zajímají nejnovější trendy v módě a designu.

Trend č. 2: Rozlož a recykluj, co se dá

„To křeslo vypadá jako bota,“ říkám manželovi, když vidím exponát mé oblíbené Patricie Urquioly v pavilonu Musea Nazionale Scienza e Tecnologia Leonardo da Vinci. Kurátorem výstavy je Rosana Orlandi. Mezi starými lokomotivami jsou vystavené designové kusy vyrobené z recyklovaných materiálů. Jména slavných designérů jsou v kontrastu s lokomotivami z doby, kdy se ještě s energií nešetřilo. Fantasticky bizarní lenoška je totálně rozložitelná, na podstavci navíc opatřená citacemi od vizionářského Davida Bowieho. Co exponát, to známé jméno a zajímavá instalace. Kromě křesla mě zaujal plastový koberec španělského designéra Jamieho Hayona inspirovaný Fridou Kahlo, vyrobený z 300 kg plastových lahví a utkaný ručně v dílně, která obvykle tvoří pro Ermenegilda Zegna. Reprodukce Seuratova obrazu Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte vytvořená z plastových vršků od lahví je vtipně popsaná jako Caps Seurat. Méně vtipný je fakt, že 400 000 vršků, které byly použité na tvorbu obrazu, je průměrné množství plastikových lahví, které se v USA spotřebují za minutu. Potěšily mne hravé lampy vytvořené ze starých barevných kanystrů ze studia Job tvůrčího týmu firmy Seletti, jejíž nábytek prodáváme v Le Patio, doprovázené reprodukovaným starým jazzem.

Trend č. 3: Absolutní luxus je absolutně nebarevný

Po záplavě barev v naprosté většině expozic je návštěva showroomů italských nejluxusnějších značek velmi uklidňující. Opět platí pravidlo, že absolutní luxus je monochromní – bílá, šedá, černá. Obdobně je tomu s materiály – žádné sedmdesátkové plasty či různorodé recykláty, luxus zde spočívá v přírodních materiálech – kov, mramor, dřevo, vlna a len. Minimalistické tvary nábytku jsou doplněny unikátními kusy, často orientálního původu, z Indie nebo Afriky. Novinkou jsou pro mne rohože nahrazující koberce s geometrickými černými vzory působícími velmi tropicky. Zajímavý kontrast k ušlechtilým materiálům.

Jediná narážka na 70. léta je ve všudypřítomných modulárních kovových knihovnách přes celou stěnu jasně připomínajících (v lepším) tehdy oblíbené sektorové stěny.

Umělecký zážitek jsem měla v koupelnách značky Salvatori, jejichž mramorové koupelny připomínají spíše římské svatyně. Tradice zpracování mramoru je v Itálii prastará a know how zcela unikátní.

Trend č. 4: Sofistikované LED nasvícení interiérů

Všechny prostory, které jsem v Miláně navštívila, spojuje jedno – jsou perfektně nasvíceny. LED přineslo skutečnou revoluci v této oblasti. A je to zároveň další aspekt snahy o menší spotřebu energií, který byl v Miláně vidět: Využívat moderních technologií k efektivnímu nasvícení v nečekaných podobách.

LED technologie otevřela úplně nové možnosti a na designech světel je to zřejmé. Velmi se mi líbily například instalace ze světelných válců, které se dají flexibilně využít jak na stěnu, tak i na zem, lze zvolit různé tvary a intenzitu.

Vyhlášený milánský aperitiv a další tipy na skvělé jídlo

K nenápadnému půvabu buržoazie samozřejmě patří skvělé jídlo a pití. Město je plné tratorií, kaváren a teras, kde se dá jít na aperitiv. Milánský aperitiv – to je autentický kulinářský zvyk, který v jiných italských městech nenajdete! Když se Miláňané vrací z práce, pravidelně si zaskočí do baru na skleničku aperolu nebo jiného drinku doplněného chlebíčkem a různými saláty. Tuto kombinaci dostanete jen za cenu skleničky.

Pokud hledáte autentickou starou kavárnu, kam chodí místní, doporučuji Giacomo Caffé, které je v centru, schované přímo v Palazzo Reale na piazza del Duomo. Můžete si tam dát též snídani a výborný lehký oběd.

Jestliže se pohybujete v Bréře, která je vždy ground zero Fuorisalone, nezapomeňte se najíst v tradiční restauraci Stendhal. Design i kuchyně jsou velmi autentické a za příznivé ceny. Zkuste si dát vyhlášenou milánskou kotletu nebo rizoto – a ano, Stendhal sem skutečně rád chodil.

A také nesmím zapomenout na zahradní restauraci Al Fresco, která je společným projektem zahradních designérů a gastronomů. Je v centru čtvrti Tortona, kde sídlí např. Armani a proto sem mimo Salon chodí především kreativci z módního a designérského byznysu. Atmosféra zahrady je naprosto úžasná, je to skutečná oáza v rušném městě.

Leonardo da Vinci – hlavní milánská hvězda letošního roku

Ačkoliv letošní designový Milán byl netradičně upršený a studený, lidem to nezabránilo stát čtyři hodiny ve frontě na prohlídku vodních kanálů postavených Leonardem da Vinci, které byly výjimečně otevřené na velmi krátkou dobu. Takže i když design jede na retro vlně a inspiruje se futuristickými 70. léty, hlavní hvězdou letošního Milána byl Leonardo da Vinci, který se rozhodně nebál dívat do budoucnosti.