BLOG Moniky White: Benátky podruhé, tentokrát umělecké, architektonické a nákupní

“Benátky jsou inspirativní pro každého, kdo má rád design, současné umění a zajímavé nákupy. Není to město, které žije pouze svou slavnou minulostí, ale je zde rozsáhlé podhoubí špičkové tradiční řemeslné výroby, které přitahuje designéry, architekty a zároveň bohaté sběratele z celého světa,” vypráví designérka MONIKA WHITE o svém srdečním městě a dává své osobní tipy, co v Benátkách neminout.

Mariano Fortuny, Axel Vervoordt a jejich palác

Guru interiérového designu a propagátor Wabi sabi stylu Axel Vervoordt, který dělal interiéry takovým hvězdám jako jsou Robert de Niro nebo Calvin Klein, působí pravidelně jako kurátor skvělých výstav v Palazzo Fortuny. Výsledkem je vždy fascinující dialog mezi současným uměním a sbírkami paláce. Gotický palác, který stojí za to navštívit již kvůli jeho architektuře a atmosféře, patřil renesančně nadanému Marianu Fortunymu v první polovině 20. století. Fortuny byl malíř, velmi slavný módní návrhář, scénograf a konstruktér. Mimo jiné mu vděčíme za stojací lampu, která patří k ikonám designu 20. století. Horní patro paláce bylo používáno jako ateliér a je to myslím nejhezčí loft na světě! V paláci lze strávit mnoho hodin a je tam i zajímavé knihkupectví. Jediné mínus – žádná kavárna. V době naší návštěvy v paláci probíhala výstava Intuition, která dávala supermoderní umění do kontextu s uměním středověkým a primitivním – to vše pohromadě s Fortunyho osobními věcmi. Pro nás jednoznačně silný zážitek.

Fotogalerie: Palazzo Fortuny

Kousek od Palazzo Fortuny je ve spleti uliček a kanálů umně schovaný náš další oblíbený architektonický skvost: Palazzo Contarini del Bovolo, který kromě svého neobvyklého vzhledu inspirovaného byzantským stylem nabízí úchvatný výhled na Benátky. Stačí jen vystoupat po točitém renesančním schodišti.

Schodiště Palazzo Contarini del Bovolo

Tajemství benátské modři odhaleno

Když se pak procházíme benátskými úzkými uličkami, najednou mně to dochází – ty petrolejově modré dveře, typické pro většinu benátských domů mají přece barvu vody v benátské laguně! Znovu mě fascinuje, jak skvěle působí architektonické prvky inspirované místní přírodou. A to je i pravý čas dát si jídlo poblíž jednoho z četných benátských kanálů. Tentokrát zcela intuitivně vybíráme půvabnou autentickou restauraci Quaranta Ladroni. Sedíme venku u jednoduchých stolů a vychutnáváme si mušle sv. Jakuba. Zpětně zjišťujeme, že okolní restaurace měla lepší hodnocení, ale my jsme se svým výběrem nadmíru spokojení – a to je také kouzlo autentických zážitků – nebát se riskovat, spoléhat se na svoji intuici a nebýt otrokem různých průvodců.

Fotogalerie: Benátská modř

Dvě rozdílné rekonstrukce

Byli jsme nadšení z rekonstrukce komplexu Arsenale, kde se částečně odehrávalo Bienále. Tyto původní loděnice a sklady zbraní z 12. století se využívají k výstavám a dalším kulturním akcím. Velký, skvěle osvětlený prostor, je naprosto fascinující. Navíc, kolem Arsenale vede stezka pro pěší, tak si můžete obejít Benátky z druhé strany.

Z čeho jsme naopak nadšení nebyli, je diskutabilní rekonstrukce gotického paláce Fondaco dei Tedeschi, který původně sloužil německým kupcům. Kromě fasády se nezachovalo nic, ve „vykuchaném“ vnitřku je super luxusní obchodní dům zaměřený na čínskou klientelu. Pokud, stejně jako my, tento typ nákupní zábavy nemáte rádi, můžete alespoň ocenit, že je ze střechy obchodního domu nejlepší výhled na Benátky a okolí. Výhled je zadarmo, jen je třeba si rezervovat hodinu. Když je pěkně, vidíte až k Alpám.

Fotogalerie: Arsenale a Fondaco

Na blešák i do designového studia

I bleší trhy mohou být jen pro turisty, ale Campo San Maurizio je rozhodně původní blešák, kam chodí místní ulovit některou z perel, jako jsou brože, skleničky, příbory, ale i nádherné designové kousky ze 70. let. Turisté zde nakupují dohromady s Italy. K jedinečnosti tohoto trhu přispívá i fakt, že je otevřený jen několik víkendů v roce.

K neodmyslitelným benátským výletům patří návštěva sklářského Murana. Zde stojí za to navštívit designérky, sestry Marina a Susanna Sent, které ze skla vyrábí nejen krásné lustry, ale i originální šperky. Mám od nich náhrdelník ze skleněných průhledných koulí. Můžete samozřejmě nakoupit i v jejich buticích v Benátkách, ale vidět je tvořit přímo v ateliéru, který je navíc architektonicky zajímavý, je úplně jiný zážitek. Nutností v Benátkách je vidět obchod skláren Venini na Piazza San Marco. Pro tuto sklárnu tradičně pracují nejslavnější italští designéři a architekti a jejich sklo patří k tomu nejlepšímu, co lze vytvořit.

Fotogalerie: Murano a obchod Susana a Marina Sent

Kde vymysleli carpaccio

Dnes už si téměř nedokážeme představit, aby na jídelním lístku mezi předkrmy nebylo carpaccio. A to právě vymysleli v restauraci Locanda Cipriani na ostrově Torcello. Kdykoliv na Torcellu jsme, do restaurace, kam rád chodil Ernest Hemingway i anglická královna, rádi zavítáme. Torcello bylo první místo, které Benátčané v 6. století osídlili. Dnes se už dochovala jen jedna bazilika, jejíž část je pod vodou. Bohužel masový turismus si Torcello také oblíbil a tak z původně poetických malých statků se staly restaurace pro masové turisty.

Fotogalerie: Restaurace, kde vymysleli carpaccio

Carlo Scarpa – hvězda Benátek 20. století

Pokud máte rádi zajímavou současnou architekturu, vyhraďte si na tvorbu Carla Scarpy v Benátkách minimálně jeden den. Lze jít vyloženě cíleně jen po jeho realizacích: www.theveniceinsider.com/venice-carlo-scarpa. Tento architekt, který se nebál míchat zdánlivě neslučitelné materiály jako třeba beton, mosaz a křišťál byl známý také svou interakcí s řemeslníky. Hodně času strávil na stavbách a revidoval svoje návrhy podle jejich připomínek. Mistrně také zvládal zakomponovat do svých návrhů vodu, navrhoval také sklo, nábytek a zcela změnil způsob muzejních instalací – lze v podstatě hovořit o období před a po Scarpovi. Na Piazza San Marco je od něj ikonický showroom firmy Olivetti.

Fotogalerie: Carlo Scarpa

Mnoho inspirace

Co mi těch pár dní v Benátkách přineslo? Jsem znovu utvrzená v tom, že rekonstrukce nemají vypadat, jako když byl objekt právě dokončený, ale naopak je třeba ukázat historii starých zdí, schodišť a podlah. Není žádoucí totálně změnit atmosféru objektu, ale harmonicky doplňovat nové, technické prvky. V tom jsou Benátčané mistři. Úlovky však mám i více materiální: nádhernou kabelku od místní značky a pro manžela historické kormidlo gondoly zvané furcola z blešáku.

Napsala Monika White