Po slavných zahradách v okolí Londýna

Zahrady jsou místem, kde si přirozeně uvědomujeme změnu ročních období. Já jsem si výlet do anglických zahrad dopřála na úplném konci zahradnické sezóny, ale jaro je určitě tím nejlepším obdobím, kdy se tam vydat. Užijete si nejen záplavu barevných květů a bujných rostlin, ale i procházky nádhernou anglickou krajinou a návštěvy míst, kde působili významní umělci, mezi které patřila Virginia Wolf nebo Henry James.

Představte si, že jedete po dálnici, ale místo ukazatelů na historické památky vidíte cedule, které vás upozorňují na zajímavé zahrady – to je realita typická pro okolí Londýna. Začínám si myslet, že jako je Milán Mekkou módy, tak Kent je světovým centrem zahrad.

Zahradničení je pro Angličany velkou vášní, která prochází celým spektrem společnosti – od obyčejných rodin, které bydlí na předměstích velkých průmyslových měst, až po bohaté anglické aristokraty. Zahradní excentrici jsou v Británii velkou tradicí. Dá se k nim zařadit i samotný král Karel II. A tak jedním z potěšení, které nám tento výlet přinesl, je pozorování zajímavé směsice návštěvníků. Například jsem si všimla, že ženy, pokud jdou navštívit zahradu, mají na sobě šaty s květinovým vzorem!

Pro našince je poměrně snadné si naplánovat prodloužený víkend, během kterého navštívíte Kent a Sussex. Nejlepší je, když poletíte z ČR na letiště Gatwick, odkud to je nejblíž do našeho prvního cíle, Sissinghurst Castle Garden v Kentu.

Zamluvte si pokoj přímo ve Farmhousu, který je součástí areálu a nabízí stylové ubytování tradiční anglickou formou Bed & Breakfast. Jak už název napovídá, budete spát v původním statku ve viktoriánském stylu s výhledem na celé panství včetně Alžbětinské věže. Genia loci tak vstřebáte skutečně důkladně. Jde o strategickou polohu umožňující dělat nejen procházky po blízkém okolí, ale i vyrážet na výlety do dalších kentských zahrad.

Historicky šlo původně o velkolepě řešený alžbětinský palác, který postavil jeden z dvořanů, aby zde mohl svoji královnu přivítat. Královna tady skutečně strávila několik dní, ale poté dvořan upadl v nemilost, a tak stavba začala chátrat. Lepší časy snad panství zažilo v 19. století ve viktoriánském období, kdy zde byla provozovaná úspěšná farma (zde můžete zažít autentické ubytování). V roce 1930 pak spisovatelka Vita Sackville-West se svým manželem sirem Haroldem Nicolsonem kupují sídlo coby předraženou ruinu. Oba dva propadají dekadentnímu kouzlu pozemku s chátrajícím palácem, jehož polorozbořené zdi využívají k vytvoření tzv. walled gardens, anglického zahradnického fenoménu: Jde o zahrady obehnané velkými zdmi vytvářejícími specifické klima pro rostliny, které by zde jinak nebylo možné pěstovat. Vita s manželem ze zbytků zdiva honosného sídla vytvořili spoustu zahradních „pokojů“, sami se pak spokojili s bydlením v menším zahradním domku.

Ruiny tak tvoří základ zahrad v klasickém italském formátu, kdy mezi jednotlivými „pokoji“ existují sofistikované průhledy na sochy, fontány a další zajímavé dominanty. Strukturu zahrad měl na starosti Harold, který s oblibou na své dílo pohlížel z alžbětinské věže. Podařilo se mu tak na totálně asymetrickém pozemku vytvořit opticky symetrickou zahradu. Vita díky svému uměleckému vidění zde vysadila na svou dobu revoluční mix květin – míchala nejen různé barvy, ale i trvalky s keři a zeleninou. Cílem velmi hustého porostu bylo, aby zde celoročně něco bujelo a kvetlo. Vita se nespokojila jen s klasickým osazováním, ale expandovala i vertikálně, takže dodnes můžeme obdivovat například kontrast viktoriánských cihel a modrých klematisů. Každý z „pokojů“ má svoje téma – velmi známá je bílá zahrada nebo zahrada Délos s antickými sloupy s hlavicemi ze stejnojmenného řeckého ostrova. Aktuálně s touto zahradou současný správce, National Trust (NT), udělal pokus a přeměnil ji na zahradu, kterou není třeba zalévat. Jde o zajímavý experiment hledající odpověď na zvyšující se sucha a sám o sobě krásný, ale mně osobně přišlo, že nezapadá do původního konceptu.

Celkově je zahrada plná neuvěřitelných artefaktů díky profesi Harolda, který byl diplomatem, a tak často cestovali. Kromě již zmíněných antických sloupů jsou zde například orientální nádoby z Persie, do kterých Vita dávala tulipány a jiné květiny.

Manželství diplomata a umělecky založené aristokratky spojovala společná vášeň pro romantiku a literaturu, ale jinak se jednalo o velice liberální vztah, kdy oba dva měli další nemanželské vztahy. Vita měla spoustu milenek, mezi nejznámější patřila spisovatelka Virginia Woolf. Můžete zde tak navštívit pracovnu a ložnici Vity, kde je vystavená i část její nonkonformní korespondence. Excentrické manžele na jejich sídle navštěvovala spousta přátel z řad spisovatelů a dalších umělců.

V okolí Sissinghurst Castle Garden je spousta dalších veřejnosti přístupných zahrad spravovaných NT. Každá má jiný charakter, ale většinou je v jejich centru významné sídlo – ať to je třeba vila spisovatele nebo renesanční zámek.

Až se dostatečně nabažíte procházek krajinou, kde jako by se zastavil čas v 19. století, můžete vyrazit do sousedního Sussexu, kde jsme objevili nezávislou zahradu Great Dixter House & Gardens. Zde mají zahrady úplně jiný charakter – jsou neskutečně barevné, vegetace je bujná, až přerostlá. Nám se to moc líbilo. Uprostřed zahrad stojí sídlo částečně z 15. století, které na začátku minulého století bylo zrekonstruované známým anglickým architektem Edwinem Lutyensem. Pro nás je určitě zajímavé, že tento architekt velmi ovlivnil Jana Kotěru. Lutyens zde také založil fantastickou zahradu, do které zakomponoval trosky staré farmy. Její současná podoba je dílem známého zahradního architekta Christophera Lloyda. Great Dixter House je také nadací poskytující vzdělání talentovaným zahradníkům z celého světa. Podobně jako v Sissinghurstu zde najdete výjimečnou atmosféru.

Praktický tip: doporučuji si dobře nastudovat otevírací doby, je to velmi různorodé. Na webu National Trust najdete podrobné informace.

Skvělé je, že většina míst má otevřenou kavárnu a hlavně vlastní zahradnictví, kde je možné si koupit místní originálně vypěstované rostliny. Některé jsou legendární, jako třeba původní alžbětinská bílá růže ze Sissinghurstu.