BLOG Moniky White: Když pracovní schůzka trvá tři dny

I v dnešním globalizovaném světě, kdy lze zdánlivě vše koupit večer doma přes internet za pár minut, může být nákup skutečným dobrodružstvím. Monika White se při své práci snaží nacházet zajímavé výrobky, které jsou nadčasově krásné, kvalitní a za dostupné ceny. Vydává se sama, na vlastní pěst, vyhledávat dodavatele v dalekých destinacích. Že vždy nejde jen o romantickou služební cestu, ale výpravu vyžadující vytrvalost kombinovanou s flexibilitou a nezdolným optimismem, dokládá následující blog z jejího posledního pobytu v Indii.

Mám ráda věci s příběhem a tak kromě kvality a ceny výrobku je pro mne důležitý i aspekt jeho výroby: Jaké materiály byly použité, jsou šetrné k životnímu prostředí? Kdo to vyrábí? Pomáhá výroba místní komunitě? Jsou použité zdroje obnovitelné? Při nedávném prohlížení americké Elle Decoration jsem měla pocit, že jsem na podobného dodavatele narazila – krásný design, silný příběh..indická firma vyrábějící v Jaipuru nádherné koberce tradiční ruční technikou.

Díky cyklónu měním letadlo za vlak

Zkontaktovala jsem je a domluvila si se zástupci firmy schůzku na konkrétní datum. Až potud vše vypadalo jednoduše. Přiletěla jsem z Prahy do Jodhpuru, odkud mě čekal ještě hodinový let do Jaipuru – v evropském kontextu maličkost, ne tak docela v Indii. Let byl napřed posunutý, pak dokonce zrušený kvůli nebezpečnému cyklónu Kara. Nezbývalo tedy nic jiného než jet vlakem – naše cesta začala v 9 hodin ráno, na místo jsme dorazili v 11 hodin večer.

Firma pomáhá indickým ženám

Následně jsem se dozvěděla, že naše dlouho plánovaná schůzka byla přesunutá na další den. Asi nemusím vysvětlovat, že jsem se chtěla podívat i k jiným dodavatelům, takto se celá cesta neskutečně zkomplikovala. Nutno říci, že jsem v továrně na výrobu koberců nakonec strávila čtyři hodiny – koberce jsou krásné, vyráběné ručně úžasnou technikou v několika vesnicích. Využívají místních technologií a materiálů jako jsou vlna, hedvábí, juta nebo třeba i recyklovaná sárí. Celý byznys má velký sociální přesah – vzdělávají místní ženy, které díky této práci jsou více samostatné, navíc firma poskytuje i zdravotní pojištění, které v těchto zemích není samozřejmostí. Z rodinné firmy, jejíž počátky sahají do 80. let, vyvážející do západní Evropy a USA, ověnčené spoustou mezinárodních cen a spolupracující se světovými designéry, jsem byla nadšená. Po strastiplné cestě jsem se cítila jako v designérském ráji.

Byrokratická úskalí při sjednávání byznysu v Indii

Nadšení ale začalo postupně vyprchávat díky neuvěřitelné indické byrokracii: Na mnou vybrané vzorky koberců jsem čekala 1,5 hodiny, vše bylo nutné zaznamenat do papírové knihy, schvalovalo to deset různých lidí a ve finále jsem nedostala všechny.

Aby té byrokracie nebylo málo, v Indii se teď nově zavádí obdoba našeho DPH (GST), takže ceny zboží už nejsou tak příznivé jako dříve. Navíc, z pro mě nepochopitelných důvodů, firma nechce mnou vybrané koberce přidat do našeho kontejneru s jiným indickým zbožím, což znamená, že by cena samostatné dopravy výslednou cenu neúměrně navýšila.

Nakonec jsem odsud rozpačitě odjížděla s tím, že ač jsou koberce překrásné, zřejmě je nebudeme moct díky tolika byrokratickým překážkám odebírat. Asi nemá cenu dodávat, že i cesta nazpět se neobešla bez komplikací a já strávila další den na cestě. Je to můj dosavadní rekord – pracovní schůzka, která zabrala tři dny mého času a dosud není jasné, zda se odebírání zboží pro český trh vyplatí.

Risk je zisk anebo..

Když pak v Jodhpuru jím vegetariánské jídlo jainů, které se mi už tolikrát osvědčilo, utěšuji se vzpomínkou na nedávnou změnu dodavatele šál, která byla nakonec pozitivní. Namísto dlouhodobého dodavatele indických šál, který nebyl moc kreativní, jsem zariskovala a vsadila na nového obchodníka se šálami, který má větší výběr a je neskutečně příjemnější, než ten původní.

Pokud chcete dělat nové věci, musíte být připravení nést s tím spojená rizika a i případné ztráty: Někdy začneme odebírat nové výrobky, abychom zjistili, že dodavatel není dostatečně spolehlivý nebo že věci nejsou tak kvalitní, jak se na první pohled zdálo. Jindy se spolupráce vůbec nerozběhne právě z různých byrokratických a mezikulturních důvodů – investovaný čas a peníze se tak už nikdy nevrátí. Také se stává, že značka, která je úspěšná ve světě, v ČR zákazníky nezaujme.

Ale přestože je osobní výběr značek komplikovaný, neměnila bych. Baví mě příběh, který se za každou věcí v mých obchodech skrývá, těší mě ta různorodost a originalita. Proto bych nemohla prodávat v obchodních centrech jen věci objednávané podle katalogů.

Blog najdete také na Marianne.cz zde.